Zbytečný povyk kvůli antibiotikům?

V poslední době se hovoří o možném nekontrolovaném používání antibiotik u hospodářských zvířat samotnými chovateli. Svaz chovatelů prasat však považuje tyto zprávy za neopodstatněné.

Zvyšování rezistence některých mikroorganismů vůči antibiotikům je velmi aktuálním tématem. Část nárůstu odolnosti je připisována na vrub užívání antibiotik v chovech hospodářských zvířat.

Důvodem vášnivých diskuzí na téma antibiotika versus hospodářská zvířata je chystaná novela veterinárního zákona, která mírně upravuje „pravidla hry“ v této oblasti.

Samotnému použití antibiotik se - tak jako v humánní medicíně - není možné vyhnout. Vedle jednoznačně pozitivního efektu na zdravotní stav s sebou nesou i určitá rizika. I proto jsou veškeré produkty (maso či mléko určené ke konzumaci) pečlivě sledovány, aby neobsahovaly zbytky léčiv.

Dosavadní praxe
Dosavadní praxe vypadá tak, že veterinární lékař nejenže léčiva předepíše, ale zároveň je i aplikuje. Kvůli každé injekci proto musí znovu přijet a sám ji píchnout. Novela tuto situaci srovnává se stavem v humánní medicíně. Zvěrolékař musí diagnostikovat onemocnění a předepsat léčivo. Jeho aplikace potom bude na chovateli samotném. Otázkou je, jak by tato změna mohla vést ke zvýšení spotřeby léčiv. Pánem nad druhem i množstvím léků totiž stále zůstává lékař a jeho pozici nikdo nemá tendenci zpochybňovat.

Druhá změna, která by podle komory veterinárních lékařů mohla vést ke zvýšení spotřeby léčiv, je možnost zaměstnávání veterináře. Podle současného zákona smí zvěrolékař pracovat pouze jako soukromý podnikatel. Z novely je tato podmínka vypuštěna, a veterinář by tedy mohl být v zemědělském podniku i zaměstnán. Proč veterináři předpokládají, že by tato změna mohla mít negativní vliv na spotřebu antibiotik, už ale veterináři neuvádějí.

 Podle stejného principu by tedy bylo možné posuzovat práci v podstatě jakéhokoli zaměstnance - elektrikáři či automechanici by nesměli být zaměstnanci, protože by jejich výkon mohl být ovlivněn zájmy zaměstnavatele.

Co na to veterináři?
„V posledních letech naštěstí v EU došlo k poklesu užívání antibiotik u hospodářských zvířat. Ten pokles byl způsoben především změněnými způsoby hospodaření či ozdravováním chovu prasat. Mírný vzestup v Česku v posledních třech letech považuje za statistickou odchylku,“ uvedl pro Deník.cz předseda Komory veterinárních lékařů ČR Karel Daniel, který také řekl: „Podávání antibiotik hospodářským zvířatům je v České republice pod kontrolou, jsou totiž pouze na předpis veterinárních lékařů,“ zaznělo v článku pro Deník.cz.

Z vyjádření tedy vyplývá, že současný stav podávání antibiotik je pod kontrolou a spotřebitelé masa se nemusejí obávat. Většina antibiotik je dodávána formou krmiv, je tedy povyk ohledně formy podávání těchto léků opodstatněný?

K problematice podávání antibiotik v chovech prasat se vyjádřil Ing. Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat, z. s.

Jaký je váš názor na tuto problematiku?
Odolnost některých bakterií vůči antibiotikům je jistě velmi vážný problém. Myslím však, že veterinární komora, která je proti zmíněné novele zákona, roli hospodářských zvířat poněkud přeceňuje. Spíš se obávám, že jde o problém, který by měl být řešen v humánní medicíně. Ukazuje se totiž, že rezistence vzniká i na antibiotika, jež nikdy ve veterinární praxi používána nebyla a která si lékaři nechávají jako zbraně „poslední volby“. Přesto bych v žádném případě nechtěl situaci bagatelizovat a tvrdit, že je možné si u hospodářských zvířat dělat, co chceme. Rozhodně je třeba udržovat spotřebu antibiotik na co nejnižší možné úrovni. Myslím si ale, že změny, které jsou ve veterinárním zákoně navrženy, se spotřeby léčiv nijak podstatně nedotknou a jsou v tomto případě používány jako zástupný problém.

Jaký je aktuální trend v používání antibiotik v chovech prasat?
Zájem chovatelů je v tomto směru jednoznačný: chtějí mít co nejzdravější zvířata a léčit tak málo, jak je to jen možné. To se netýká jen antibiotik, ale i ostatních léčiv. Této snaze se podřizuje mnohé. Velká část chovů za obrovských nákladů ozdravila a dnes jsou striktně uzavřené, aby do nich nemoci zpět nepronikly. Udržení dobrého zdravotního stavu se věnuje velká pozornost.

Pokud vejde v platnost zmiňovaná novela, co přinese chovatelům samotným?
Jde především o zjednodušení praktického života – a samozřejmě i o snížení nákladů. Pokud musí každou injekci aplikovat veterinář, znamená to, že musí přijet a odjet. Pracovní i cestovní náklady jsou poměrně vysoké. Přitom jde velmi často o skutečně rutinní práci. Myslím si, že současný veterinární zákon v podstatě zvěrolékaře degraduje. Stávají se z vysoce specializovaných a vzdělaných diagnostiků spíš techniky či mediky. Aplikovat vnitrosvalovou injekci by měl dokázat každý absolvent střední zemědělské školy se správným proškolením. Veterinářům by se tak otevřel mnohem širší prostor pro odbornou práci.

Jaká je praxe v okolních státech EU?
To je další důvod, proč jsme pro tuto novelu. Ve většině zemí na západ od nás je vše řešeno stejným stylem, který je v novele navrhován. A to je další argument, proč si myslím, že navrhovaná změna by neměla nijak zvýšit spotřebu léčiv.  Většina zemí s tímto systémem v poslední době naopak snižuje svoji spotřebu antibiotik. Důležitější než to, kdo injekci píchne, je systém kontroly a sledování antibiotik. To je podle mě oblast, které by měla být věnována pozornost a kudy vede cesta ke snižování užívání antibiotik.

-japa.cz-