Vyjádření SCHP ke kolujícím informacím o týrání prasat v českých chovech - Jak se žije českým prasatům
2. dubna 2014 - V poslední době se objevily informace zpochybňující dobré životní podmínky zvířat v českých chovech nebo dokonce naznačující týrání zvířat chovateli. „Tyto informace velmi důrazně odmítáme. Drtivá většina chovatelů nemá nejmenší zájem týrat zvířata, která chovají. Jsou s nimi v každodenním styku, velmi dobře chápou jejich potřeby a podle možností se snaží je i naplnit. Jakékoli špatné chování vůči zvířatům se totiž velmi brzy vrací: problémovým chováním samotných zvířat, zhoršením jejich užitkovosti a ve výsledku i horšími ekonomickými výsledky chovu,“ uvedl Jan Stibal, ředitel Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě.
Tato tvrzení opírá mimo jiné i o veřejně dostupné informace Státní veterinární správy, která je v ČR pověřena, mimo jiné, kontrolou welfare. Podle zprávy z roku 2013 bylo kontrolováno více než 17 milionů zvířat a pochybení byla zjištěna přibližně v jednom procentu případů.
.jpg)
„Pohled na to, co je týrání a co ne, se musí nutně lišit u lidí, kteří jsou se zvířaty v každodenním styku, jejichž prací je se o ně denně starat, a u lidí, kteří navštíví jednou za dlouhý čas (a mnohdy i ilegálně!) chov prasat. Mnoho operací se může při povrchním a zjednodušeném pohledu jevit jako týrání. Ve výsledku však jde o pravý opak – o předcházení mnohem problematičtějším následkům a razantnímu zhoršení pohody zvířat. Pokud by stejným pohledem byla nahlížena péče o lidi, bylo by vrtání zubu považováno za týrání a jeho vytržení za brutální zločin.
Je třeba posuzovat všechny kroky v komplexu a se znalostí přirozeného chování zvířat a technologie jejich chovu,“ dodal Jan Stibal.
Příkladem takového kroku může být broušení zubů u selat. Operace, která sama o sobě vypadá jako zcela bezohledné týrání, má svůj důvod v pravém opaku – v ochraně zvířat. Pokud u selat nejsou obroušeny špičáky, dochází v početných vrzích při boji o místo u vemene k poraněním jak selat navzájem, tak vemene prasnice.
Podobná situace je u krácení ocásků. U prasat není část ocásku inervována – to znamená, že je necitlivá. Proto prasata nevnímají nijak bolestivě, pokud jiné sele okusuje ocásek. Jakmile však začne téct krev, dochází k výrazné agresivitě a není výjimkou, že prasata svého druha i zabijí. I v případě, že ne, dochází k rozsáhlým zánětům a dokonce k ochrnutí zadních končetin. Obroušení špičáků i krácení ocásků tak, pokud je provedeno správně, odborně a podle veškeré legislativy, paradoxně zlepšuje životní pohodu zvířat a jejich zdraví.
Pokud se jedná o ustájení prasnic, pak od počátku loňského roku platí povinnost, aby prasnice byly po většinu času březosti chovány ve skupině s možností volného pohybu a kontaktu s ostatními zvířaty. „Přestože toto opatření vyžadovalo obrovské náklady na kompletní změnu technologie většiny chovů – v celém sektoru náklady dosáhly v ČR více než 1 miliardy Kč –, nevíme v republice o jediném chovu, který by tuto povinnost nesplnil,“ upozorňuje Stibal.
Vše je velmi pečlivě kontrolováno inspektory Státní veterinární správy a chov, který by neměl prasnice ustájeny skupinově, by byl uzavřen. Ředitel Svazu chovatelů prasat dále dodává: „na druhé straně souhlasíme s částí informací, které mluví o tom, že napříč EU jsou legislativní pravidla dodržována velmi odlišně. Je smutné, že v nadpoloviční většině členských států je dosud tolerováno, když chovatelé neplní směrnici EU o welfare prasat. V Německu, Španělsku či Nizozemí, tedy v zemích s největší produkcí prasat v EU, existuje stále nezanedbatelná část chovů, které k této změně dosud nepřistoupily.“
Ty potom jednak poškozují jméno chovatelů, kteří své chovy zmodernizovali, jednak škodí i ekonomicky. Protože do chovu dosud neinvestovali, není jejich výroba zatížena odpisy a jsou schopni produkovat levněji. Tvoří proto nekalou, nelegální konkurenci, která by neměla být tolerována. Precedens, který je tvořen tím, že je protizákonné chování ekonomicky výhodné a zároveň tiše trpěné, může vážně narušit přístup k jakýmkoli dalším opatřením.
„Přitom je třeba mít na paměti, že welfare a opatření s ním spojená jsou ekonomicky náročná. Jen změnám vynuceným povinným chovem prasnic ve skupinách je připisováno přibližně 10% zdražení jatečných prasat, ke kterému došlo v posledním roce,“ dodal Jan Stibal.
Zdroj: Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě
Welfare představuje vytvoření takových podmínek života zvířat, ve kterých jsou zcela odstraněny nebo minimalizovány veškeré negativní vlivy, které by mohly ohrožovat zdraví zvířat, způsobovat jim bolest, utrpení nebo psychickou újmu. V praxi to znamená nejen potřebu chránit zvířata před zraněními, nemocemi a týráním, ale navíc i snahu umožnit jim v maximální možné míře přirozené chování.