Dlouholetého předsedu Svazu chovatelů prasat (SCHP), Jindřicha Macháčka v květnu v čele svazu vystřídal sedmatřicetiletý Ing. Josef Luka ml. Se zemědělstvím má, jakož to ředitel Proagro Nymburk, bohaté zkušenosti. Kromě toho, že si rád pochutná na dobře upečeném bůčku z českého prasete, nám prozradil i další informace týkající se chovů prasat a dalšího fungování svazu, v jehož čele stojí.
Jak hodnotíte dosavadní fungování SCHP? Chystáte nějaké zásadní změny?
Myslím si, že svaz funguje velmi dobře. Chtěl bych navázat na dosavadní práci jeho předsedy Jindřicha Macháčka, kterému bych touto cestou chtěl poděkovat za velký kus práce, kterou pro svaz udělal. Nadále se budeme snažit co nejlépe zastupovat chovatele při jednáních s Ministerstvem zemědělství (MZe) a dalšími institucemi a poskytovat členům potřebný servis.
Jak byste zhodnotil současný stav chovů prasat v ČR a jak vidíte vývoj v horizontu pěti let?
Aktuální stav je možné označit za stabilní. Je to jednak díky relativně příznivým cenám obilovin, ceně jatečných prasat a také podpoře ze strany MZe. Dobrý chovatel prasat byl za loňský rok v zisku. Ovšem dlouhodobý stav sektoru je špatný – vepřové maso je jedna z nejhorších komodit, co se týká soběstačnosti. V České republice vyrobíme pouze 55 % masa, které spotřebujeme, od vstupu do EU klesly stavy o 63 % na současný stav cca 91 000 kusů. Je smutné, že se pro naši zemi tradiční výroba vepřového masa dostala do tohoto stavu. Hlavní příčinu vidím v tom, že tuzemský sektor výroby vepřového masa není dlouhodobě schopen čelit levným dovozům vepřového z některých zemí EU, nejčastěji pak z Německa, Belgie, Španělska či Polska. V těchto státech je podpora výroby vepřového masa výrazně větší, než je tomu u nás. Další věc je špatný stav tuzemského zpracovatelského průmyslu. Takže to není o nákladech na výrobu a chovatelské úrovni chovů, kde jsme plně konkurenceschopní, ale o různé míře podpor v rámci EU.
Byl bych velmi rád, kdyby se dlouhodobý propad stavů prasnic v Čechách podařilo zastavit a ještě radši, kdyby stavy začaly růst. Ale jsem skeptický k názoru, že stavy prasat v ČR významně porostou. Farmy, které ukončily činnost, se jen velmi těžko obnovují, jednak pro velké investiční nároky, jednak z důvodu extrémní náročnosti při povolovacích procesech, které doprovázejí zahájení a následný provoz chovů. Další oblast, která chovatelům velmi komplikuje život, je velká administrativní náročnost provozu, kolotoč kontrol státní veterinární správy, krajských úřadů, inspekce životního prostředí, ochrany a bezpečnosti při práci atd. Výjimkou nejsou situace, kdy u chovatele probíhá hned několik kontrol zároveň.
Co by mohlo, podle vašeho názoru, chovatelům prasat v ČR skutečně zásadně pomoci?
Chov prasat je běh na dlouhou trať, tudíž pro rozvoj chovu prasat v ČR by bylo potřeba vytvořit chovatelům dostatečnou, dlouhodobou a koncepční podporu ze strany státu, jak tomu je v jiných státech Evropy. Druhá věc je přesvědčit spotřebitele o výhodnosti nákupu tuzemského masa. Například v Česku je při výrobě vepřového mnohonásobně nižší spotřeba antibiotik než například ve Španělsku a zhruba poloviční oproti Německu nebo Polsku. Přitom ze všech zmíněných zemí dovážíme spoustu masa. Nákupem českých potravin také podporujeme domácí hospodářství, ekonomiku. Zastávám názor, že není normální stav, kdy se do Česka dováží téměř polovina spotřeby vepřového z mnohdy tisíce kilometrů vzdálených zemí, když si ho zde umíme stejně kvalitně, nebo i kvalitněji a se stejnými náklady vyrobit sami.
Je o zemědělství mezi mladými dostatečný zájem? Co pro pozitivní vývoj situace dělá nebo chystá SCHP?
Stejně jako jinde, je i v našem oboru znát nedostatek pracovníků. Jedná se jak o méně kvalifikované dělnické profese, tak o nedostatek středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Chov prasat je velmi náročný na management a bez pracovníků vzdělaných v oboru to zkrátka nepůjde. Začíná to již u systému vzdělávání. V současné době se chystá v rámci Agrární komory, které je SCHP členem, program kulatých stolů na téma zemědělské školství. V tomto směru svaz už dnes spolupracuje například na projektu Zemědělství žije, který je zaměřen na děti základních škol.
Jaký je váš názor na současnou podporu zemědělství/chovů prasat od politické reprezentace, ať už v rámci ČR, tak EU?
Je potřeba říci, že se MZe v posledních letech snaží hledat cesty, jak chov prasat podpořit, a že se tak v určité míře děje. Bez této podpory státu by byla situace mnohem horší a stavy prasat ještě nižší. I přes tuto podporu ale v tuzemsku dochází k poklesu výroby vepřového masa (meziročně o 4 %). V současné době SCHP ve spolupráci s MZe pracuje na programu podpory dobrých životních podmínek prasat. Naše priorita je v rámci jednání o podobě společné zemědělské politiky po roce 2020 prosazovat, aby byly prasnice zařazeny na seznam citlivých komodit a bylo možné je v ČR podporovat podobně jako například chov skotu či pěstování ovoce a zeleniny a tím by se vytvořil prostor pro zmíněnou dlouhodobou a koncepční státní podporu.
Jaký je přínos SCHP směrem k chovatelům? Proč je dobré být členem SCHP?
Já osobně vnímám členství ve svazu jako důležitou věc. Myslím si, že za svazem jsou vidět konkrétní výsledky. Bohužel pozitiva sklízejí i chovatelé, kteří členy nejsou, protože svaz vyjednává za všechny. Nečlenové se tak vlastně jen vezou a profitují na práci Svazu. V současné době svaz reprezentuje přibližně 70 % sektoru chovu prasat. Svaz vede konkrétní jednání s MZe, kde se zasazuje o prosazení zájmů chovatelů prasat. V kontaktu jsme i s dalšími institucemi, jako je Státní veterinární správa. Opomenout nemůžeme ani vedení plemenné knihy prasat. Za podstatnou považuji pomoc chovatelům při vyřizování dotací, kde je svaz velmi silný partner, který svým členům pomáhá a radí, jak je získat. Tady mluví za vše výsledky, kdy jsou vyčerpány všechny dotační tituly – to se v jiných odvětvích mimo zemědělství neděje.
-japa-